Kdo je kdo

Psycholog je odborný pracovník s vysokoškolským vzděláním v oboru psychologie, který se studuje na filozofických fakultách. Má titul Mgr. nebo PhDr. Nemá lékařské vzdělání, ale může pracovat i ve zdravotnických zařízeních (jako klinický psycholog). Nepředepisuje léky, věnuje se psychoterapii a provádí psychologickou diagnostiku s využitím psychologických testů. Může pracovat jak s lidmi s duševním onemocněním nebo poruchou, tak především s lidmi zdravými (v poradenství), nebo ve firmách či podnicích v oblasti tzv. psychologie práce.

Klinický psycholog je absolvent studia psychologie, který má praxi v oblasti zdravotnictví a dosáhl této specializace složením atestační zkoušky. V současné době je předatestační příprava klinických psychologů pětiletá, před složením zkoušky se psycholog označuje jako psycholog ve zdravotnictví. 

Psychiatr je lékař, absolvent všeobecného lékařství na lékařské fakultě (medicíně), má titul MUDr. a specializované vzdělání v oboru psychiatrie. Pracuje téměř výhradně s lidmi s duševní nemocí či poruchou. Může předepisovat léky nebo provádět psychoterapii.

Co je psychologická diagnostika 

Psychodiagnostika je souhrn postupů a činností sloužící ke zjištění psychického stavu jedince. Jedná se o popis rysů a vlastností člověka v souvislosti s celou jeho osobností, vývojem a prostředím, ve kterém člověk žije. Snaží se zmapovat individuální zvláštnosti člověka, jejich podstatu, podmínky a příčiny. Psycholog v psychologické diagnostice využívá pozorování, rozhovoru a psychologických testů. Psychologická diagnostika se provádí formou tzv. psychologických vyšetření.

Co je psychoterapie

Psychoterapie je soubor psychologických metod sloužící ke zlepšení duševního zdraví člověka. Základní metodou je rozhovor a probíhá v situaci vztahu mezi psychoterapeutem a jeho klientem (příp. klienty). Psychoterapie je vlastně učením nových způsobů chování a zvládání problémů, kde psychoterapeut je spíše průvodcem než rádcem. Každý psychoterapeut ve své práci kombinuje odborné psychoterapeutické metody s vlastním jedinečným přístupem, který vychází z jeho osobnostních vlastností. Pomáhá klientovi uvědomovat si svoje myšlení, prožívání a chování a spoluvytváří tak podmínky pro jejich změnu. Ta však plně záleží na vůli klienta, pouze klient je v psychoterapii jejím hlavním aktérem a strůjcem. Psychoterapeut klientovi nemá právo určitou změnu nutit a stejně tak ji nemůže dělat za klienta. Většina duševních procesů v člověku probíhá především na nevědomé úrovni. Možností klienta a psychoterapeuta je o těchto procesech mluvit a uvědomovat si je. Úkolem psychoterapie je zkoumat, jakým způsobem člověk – klient „funguje“ v mezilidských vztazích a ve vztahu k sobě samému. Terapeut mu k tomu může dát neocenitelnou zpětnou vazbu, se kterou se klient v běžném životě nemá mnoho příležitostí setkat.

Výhody klinického psychologa/psychoterapeuta

• má odborné znalosti z oblasti lidské psychiky, osobnosti a duševních potíží
• je nezaujatý v oblasti klientova rodinného nebo společenského života
• má praktické zkušenosti v odborné práci s více klienty s podobnými problémy
• pomáhá při řešení problémů především s ohledem na potřeby svého klienta

Čím a od čeho se psychoterapie liší

Psychoterapie má vědecky podloženou účinnost, její aplikace je vědecky zdůvodněna. Přístupy, které nejsou vědecky uchopitelné nebo nebyla dostatečně výzkumně podložena jejich účinnost, patří mezi alternativní přístupy. Tyto mohou také využívat psychologických prostředků, ale neprovádí je dostatečně kvalifikovaný odborník a může tak jejich nesprávným použitím člověka psychicky poškodit.

Na co se v psychoterapii zaměřujeme

Psychoterapie, jako léčba psychologickými prostředky, je zaměřena jak na zvládání duševní nemoci (psychózy, těžké deprese) nebo poruchy (např. fobie, úzkosti, alkoholismus, gamblerství), tak i na řešení problémů běžného života (vztahové problémy, existenciální krize, soužití s těžce nemocnou osobou). Řešení druhé skupiny problémů, zvláště pokud je krátkodobější, se nazývá spíše psychologickým poradenstvím. Pokud člověk navštěvuje psychologa nebo psychoterapeuta jen ze zájmu o poznání vlastní osobnosti a zdokonalení svých schopností bez ambicí řešit psychické potíže, jde o sebepoznání nebo poradenství v oblasti rozvoje osobnosti.

Kdo ji může poskytovat

V rámci zdravotnictví v ČR je (klinickým) psychoterapeutem klinický psycholog nebo psychiatr, který absolvoval ve zdravotnictví akreditovaný komplexní psychoterapeutický výcvik a složil atestaci ze systematické psychoterapie. Dle zákonných předpisů se předpokládá výkon psychoterapie ve zdravotnickém zařízení. Poskytování psychoterapeutických služeb mimo rezort zdravotnictví zatím v českých zemích (na rozdíl např. od Rakouska nebo Švédska) není zákonně upraveno.

Jakým způsobem probíhá

Psychologické poradenství a psychoterapie může probíhat ambulantní nebo ústavní formou. Ambulantně probíhá prostřednictvím sítě ambulantních psychologů nebo psychiatrů hrazených ze zdravotního pojištění, v psychologických poradnách a neziskových organizacích (hrazených z veřejných rozpočtových zdrojů) nebo u soukromých psychoterapeutů, kde si léčbu či poradenství hradí klienti sami. Ústavní formou probíhá v nemocnicích, psychiatrických léčebnách nebo terapeutických komunitách.

Dále se psychoterapie dělí na následující typy:

• individuální (psychoterapeut a 1 klient),
• párovou (1-2 psychoterapeuti pracující s manželským párem nebo dvěma partnery),
• rodinnou (psychoterapeut pracující společně s celou rodinou)
• nebo skupinovou (1-2 psychoterapeuti pracují se skupinou klientů s podobnými problémy).
  

Existuje několik desítek nejrůznějších psychoterapeutických směrů, škol a přístupů. Psychoanalýza (resp. psychoanalytická psychoterapie), je jen jedním z nich. Dalšími směry jsou třeba kognitivně-behaviorální terapie (KBT), gestalt-terapie, rogersovská psychoterapie, systemická terapie nebo existenciální psychoterapie. Velká část psychoterapeutů ve své práci kombinuje poznatky několika přístupů.